FEIKO

Dlouho jsem váhala, zda vytáhnout na světlo boží naší zatím jedinou excelentní  účast na výstavě v Mladé Boleslavi. Při vzniku stránek a procházení spousty fotek z různých výletů a akcí jsem narazila i na fotodokumentaci naší výstavy. Při vzpomínce na výstavu a její průběh jsem tuto myšlenku okamžitě zavrhla, fotky opět pozavírala a myšlenky na výstavu zahnala do nejzazšího kouta šedé kůry mozkové.  Rozpačitou vzpomínku uloženou hluboko přehluboko, však zcela oprášil nečekaný email s přiloženou fotečkou pro potěšení (zdravíme Hagískovi ;-)

Co by to bylo za žití, kdyby si člověk neuměl udělat srandu sám ze sebe a neuměl se poučit z vlastních chyb. Dobrá tedy, uzrála myšlenka zveřejnění mini-foto-seriálu z výstavního kruhu pojatého ala Fejkyn. O Fajušce se v tento okamžik nedá hovořit záhy se dovíte proč. Jen ať si budoucí zájemce o případné štěňátko plemene akita inu také počte, že né vše je bez problémů a život je procházka růžovou zahradou.

 Naše růžová zahrada byla značně trnitá, osinatá a celkové Fajkýšovo dětství, mládí,  dospívání a puberta byl horor připomínající psycho. Halt vyjímka potvrzuje pravidlo.

Páníček se svým odhadem dopředu tušil, že Fajkýš se "předvede" jak nejlépe bude umět a tak již dopředu nazval naši účast na výstavě operace fiasko. Co ovšem netušil, že Fajkýš splní tušení do puntíku a možná ho ještě předčí. Přitom pouze stačilo, aby se chovala alespoň minimálně "normálně "

Aby vypulírovaná Feiko nepřišla při čekání na výstavě na sluníčku k úhoně, měla sebou svou oblíbenou deku, misku s vodou, slunečník, aby bylo kde se schovat ve stínu, no prostě maximální komfort a servis. Při dlouhém čekání na naše vystoupení čekal Fajkýš celkem bez problémů a nic nenaznačovalo následující dění....

Nástup do kruhu, procházení a běh v kruhu byl ještě relativně v pohodě, ovšem při chvilce čekání na posouzení začalo herecké představení ala Fejkyn. Cooooooo paničkoooo jáááá že mám stáááááá? Jak se to dělááááá? Já sem přece v životě na nohou nestála! No prosím tě co blbnééééš já že mám jít na vodítkuuuuuuuu??? No si blbááááá, já přece ve svých sedmi měsících jsem na vodítku poprvé v životě!!!! A to co mě škrtí kolem krku to je coooooo??? A proč si mě vytáhla zrovna séééém???? Jak toooo, že ta paní co mi kouká do tlamy nemáááá piškooooot??? Coooo už máááám jííít zase za tebooooou joooo a prooč, nikam nejduuuuu tady se tak hezky ležííí! (Fajkýš právě lehá uprostřed kruhu!!!!) coooo a proč tady nemůžu ležéét? No dobrááá tak tedy budu dělat mrrrrrtvého pejska! A že mi to paničko jdéééé? a vůbec nech mě tuuuuu nikam s tebou nejduuuuu! (Fajkýš leží uprostřed kruhu na boku hlavou přitisknutá pevně k zemi).

V této chvíli ztrácí páníček nervy, zahazuje fotoaparát (sice tím přišel o nejkrásnější snímky mrtvého pejska v kruhu), ale běží zachránit zoufalou  paničku, která naprosto netuší co udělat s 30 kilovým umíněným zvířetem, které si postavilo svou japonskou dubovou palici a nechce se hnout ani o milimetr z kruhu kam právě nastupovala další kategorie...

Za povzbuzování a téměř potlesku všech přítomných byl Fejkyn páníčkem odnesen z kruhu.

No uznejte, že v našem případě pánbů tvrdohlavostí rozhodně nešetřil...

Jen dodám pro upřesnění, že v této životní etapě Fejkyna (cca 7 měsíců)jsme měli za sebou již desítky výletů (na vodítku, které viděla údajně poprvé v životě), nachozeny stovky kilometrů a to i v rušném prostředí měst a prošli jsme výcvikovým táborem poslušnosti.

Posudek: Nadějná 3

7 měsíční fenka, žíhané barvy, jemnější hlava, nůžkový skus, ještě zcela ne dobré ucho, dobrá ve stavbě, celkem dobře se pohybuje, ale velmi nejistá v povaze, potřebuje trénink

Rozhodčí: pí. Libuše Ubrová

Operace fiasko Nr. 2  - To be continued . . . .