FEIKO

Letos v září jsme za krásného už podzimního, ale přece jen ještě skoro-letního dne vyšlápli s Fajkou na tůru po Jizerských horách. Z domova na městskou dopravu to máme 3,5 km které Fajka využila na řádné vyvenčení a kolem deváté jsme nastoupili do busu. Pan řidič se na nás sice trochu mračil, ale když jsem se způsobně zeptala, zda bude tak hodný a vezme nás do Bedřichova tak ochotně potvrdil, že teda jako jo, když budeme hodný..... Fajka se uvelebila na místě pro kočárky naproti dveřím, protože strašně ráda pozoruje jak se dveře otvírají a zavírají a jak vystupují cestující. Začínám si pomalu zvykat, že kde nás neznají jsme vždycky atrakce. Protože všichni jsou přesvědčení, že Fajka přece musí být čistokrevná vlčice :-) a tak budíme hodně často velkou pozornost.

Cesta byla naplánovaná v tomto pořadí: Bedřichov, Královka, Nová Louka, Hřebínek, Vyhlídka na Krásné Máří, Čihadla a Smědava byla konečná. Celkem to bylo nějakých zhruba 20 kilometrů. Pěších turistů jsme potkávali poskromnu, lidiček s pejskem ještě míň, ale cyklistů bylo jak hub po dešti a tak se bohužel postupně Jizerky stávají cyklistickou dálnicí. Co mě celkem mrzí je fakt, že ne všichni cyklisté dodržují zákazy vjezdu na pěších stezkách a tak si člověk nemůže být nikdy jistý, že se může v klidu kochat krajinou a nemusí sledovat zda ho nesejme rozjetý cyklista :-(

My jsme si museli dávat pozor dvojnásob, protože Fajka na dvoumetrovém vodítku ještě občas vybočuje do stran, hlavně když jí něco zaujme a to pak je celkem o čuňu. Fajka měla postroj k němu přidělané dvoumetrové vodítko a já bederák od Wami, který se mi už velmi osvědčil. Jednak je velmi příjemné na delších cestách když nemusí člověk držet vodítko v ruce a hlavně konečně Fajka pochopila, že když máme postroj a bederák musí jít přede mnou v tahu a udržovat vodítko napnuté. Když zabere a pomůže táhnout do kopce tak je to moc prima :-)

Na konečné na Smědavě nás měl vyzvednout páníček kolem třetí odpoledne. Přesný čas jsem mu měla zavolat, jenže ejhle když jsme došli na Smědavu, která je v dolíku tak sem zjistila, že tam není vůbec žádný signál. Na přilehlé kopce (kde by eventuelně signál mohl být) bylo daleko a Fajka už odmítala šplhat se do kopců. Jako by cítila, že tam je naše konečná a tam přijede páníček. No čekali jsme přes dvě hodiny než páníčkovi došlo že jsme asi bez signálu a tak už se jel raději podívat co se děje. Během čekání Fajka odpočívala a mezi tím lustrovala každé přijíždějící auto, zda to není to naše s páníčkem. To bylo radosti při shledání :-)

Ve fotogalerii si pak můžete prohlédnout jak to vypadá, když už Fajkýška bolej pacejky a fakt už nechce jít dál :-))