Akití výcvikový tábor 4
Rok utekl jako voda a akití výcvikový tábor v Kolíně na cvičáku ZKO Borky měl letos již 4-té pokračování, na kterém Fajuška prostě nemohla chybět. Celý rok jsme se na tuhle akci těšili a bohužel pár dní před akcí se ze mě stala dík podivnému létu choroba :-( a tak se plán měnil ze dne na den a z hodiny na hodinu. Scénář se měnil dle méno aktuálního zdravotního stavu od jedeme všichni, nejedeme vůbec, jedeme jen na otočku, víc jak jednoho plyšáka ve svém stavu nezvládnu... nechat doma hyperaktivní Dokýšadlo (to by bylo za trest pro něj i zbytek rodiny) a nebo Fajušku? No ale přijet na akití akci bez akity je přinejmenším podivné. A tak konečné rozhodnutí vyřkla Fajuška sama, již od brzského rána za mnou chodila jako ocásek a pečlivě sledovala jak balím věci. Abych nedej bože na ní nezapoměla, tak na střídačku ležela vedle batohu a nebo chodila po domě s vodítkem v hubě :-)))
Před polednem jsme dorazili na cvičák (kupodivu jako první :-)))) v cukuletu postavili vůdcův hlavní stan a užívali si chvil volna. Po obědě jsme se šli v horku schladit na oblíbenou pískovnu, kde si zaplavali nejenom plyšáci. Po návratu jsme na rozcvičení začali coursingem. Jak Fajuška tak Dokýšadlo si rádi provětrali kožichy. Fajuška za mohutného rykotu Dokýše, který jí tak trošku záviděl, protože šla první :-) Po večerním popovídání se šlo spát až nad ránem. Mojí karimatku již dávno zabrala Fajuška a tak sem se vmáčkla k ní a obložená jak chlebíček Fájou a Dokýšem usnula a vstávala až ráno po osmé. Oba plyšáci se ve stanu chovali naprosto vzorově a kupodivu náš stan patřil k jednomu z nejtižších :-) V neděli ráno si nejdříve před snídaní zacvičil extra Dokýš, pilujeme chůzi u nohy, obraty na místě, přivolání, odložení aportíčky. Ten byl po znavení uložen k ledu a na řadu přišla na společné akití cvičení svěží Fája. Ranní socializační cvičení vedla Iveta s Ryuškou. A i když byla Fajuška ze všech účastníků nejstarší (ano ano čas letí až moc rychle bohužel) nebylo to na ní vůbec znát. Po place se pohybovala lehce a snad poprvé cvičila s radostí a šlapala jako hodinky.
Po obědě, zatím co pruhatice odpočívala, vydali jsme se v omezené sestavě socializovat do města. Při odpoledním cvičení nám velela zkušená výcvikářka Růženka a tak se socializovalo, učilo se ovládat emoce akití i své :-) A i v tom teple si Fajuška zacvičila plná chuti a energie. Fajuška opět překvapila v tom nejlepším možném slova smyslu. Zdá se, že díky jelítku už jí jen tak nic nerozhází (od něj už je opravdu zvyklá na ledacos :-) a konkurence udělá také svoje. Její dřívější postoj ke cvičení " já cvičit nechci a nebudu" byl jako mávnutím kouzelného proutku přetransformován na "ted chci jít cvičit já!" :-)) Bohužel zdravotní stav a práce nám nedovolil zůstat déle, ale i tak jsme si dva dny ve společnosti stejně naladěných přátel užili a doufáme, že se opět brzo sejdem ;-) Díky všem!
Odkaz na naše fotky ZDE a fotky od organizátorů TADY.
