FEIKO

Protože každý den strávený mezi spoustou lidí a psů je pro naší Feiko velice prospěšný a je na ní znát, tak jsme neodolali pozvání na putovní akití výlet. Akce byla naplánovaná na sobotu 20.9. v 10:30 v CHKO Železných horách na Lichnici. Při sobotním ranním venčení bylo zamračeno a schylovalo se k dešti, ale dle pořekadla mráz kopřivu nespálí... (déšť pejska - akitu - ani Fajuš a ani páníčky nerozpustí) jsme se v 8 hodin vydali směrem do Železných hor. Na místo jsme dorazili skoro přesně na čas a okamžitě jsme zapadli mezi partu akitích nadšenců co postávala v dešti. Sešlo se nás cca 15 akitek a cca 25 lidí. Cesta vedla nejprve na Dívčí kámen, kde jsme si vyslechli pohádku ..... pověst o zlé a pyšné princezně a poté nás všechny čekala stezka odvahy Lovětínskou roklí. Po hladkých a mokrých kamenech to neuvěřitelně klouzalo, ale všichni touto stezkou pro kamzíky prošli na jedničku bez jediného pádu či úrazu.. někteří odvážlivci, kterým to nestačilo šli dokonce tou stejnou trasou nazpět ;-) Zbytek výpravy, včetně nás, dal přednost prudkému leč krátkému stoupání a proto  naše skupina dorazila zpět do kiosku jako první a mohli jsme se v klidu protáhnout a občerstvit při teplém čaji či kávě. Při odpočinku jsme se  chtěli s ostatními podělit o zážitky z našeho každodenního vítacího rituálu a aby nám bylo uvěřeno tak Fajuška sama předvedla (poté co zaslechla moji verzi) jak umí houkat a zpívat... asi jí připadalo, že moje houkání není dost autentické ;-)) Při občerstvení se občerstvovala i naše Fajuška a způsobně zbaštila Kátě alias Ari-Inu celý pytlík krásně nakrájeného sýra.... věřím, že krájení trvalo určitě déle než chvilička, za kterou ho stihla Fajuška shltnout. Díky Káťo za další skvělou lekci socializace naší malé vlčice.

Pak jsme se vydali cestou kolem rybníka, který si Fajka musela hned odzkoušet, zda voda je dost pitná a zda by se v ní nedalo vykoupat i s paničkou......... no nedalo, plavky nebyly na seznamu potřebných věcí sebou! Teda né, že by se mi v té zimě chtělo čvachtat se ve vodě, ale tak třeba příště.

V poledním menu byl jako hlavní chod gulášek pana šéfkuchaře. O moc lepší než snídaně v trávě nebo piknik na greenu byl Hagýskův gulášek na kládě :-) Všem moc chutnal, krásně voněl a tak si od nás vysloužil pan Rudolf Řád zlatého guláše a od paní Hamplové cenu první gulá-šový pohár :-))

Po načerpání sil a vydatném obědě došlo i na soutěž šikovnosti páníčků i jejich pejsků. Chytání piškotek na dálku. Některé dvojice byly velmi sehrané a ani jednou nepadl piškot na zem, ale vždy neomylně skončil v útrobách pejska. Někteří si piškotky raději způsobně sebrali ze země, protože nechápali proč jim sype páníček piškoty na hlavu :-)) Obě bílá miminka (bráškové) ještě nechápala o co jde, ale určitě se jim hra zalíbila a budou doma pilně trénovat. Já s Fajuškou jsme díky tréninku patřily k těm co se nezdržovaly padáním piškotů na zem a Fajka luxovala piškůtky ještě za letu :-)

V té době už se krásně vyčasilo, po dešti ani památky a tak jsme vyrazili na zříceninu hradu Lichnice, z které byl krásný výhled, dokonce prý až na Bezděz. Po velmi zajímavém výkladu paní průvodkyně došlo i na hromadné focení jako živý důkaz toho, že i taková spousta akit na jednom místě, může spolu docela dobře vycházet. Cestou byl čas i na výstavní postoje a pózy pro fotografa.

Fajuš byla i tentokrát docela v pohodě, až na dvě menší vystartování na Širka a Hirouška, za což se ještě dodatečně omlouváme, ale jinak byla hodňoučká a sekala dobrotu.

Ani se nám po tak vydařeném dni nechtělo loučit a odjíždět domů. Ale cesta byla dlouhá, čekalo nás 150 kilometrů nazpět do rodného hnízda. Domů jsme dorazili v půl deváté a všichni tři okamžitě usnuli a spali jak dřevo.... minimálně dubové :-)))