FEIKO

výprava směřovala do Skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm, kde jsme mohli obdivovat dávné časy a dřevěné chalupy za poutavého vyprávění sympatické paní průvodkyně, která nejednou obdivovala krásu ale i vychovanost všech zúčastněných čtyřnožců. Po prohlídce jsme se odebrali do nedalekého horského hotelu, smečka Inugoya sice kladla drobný odpor a nereagovala na naše naléhání, ale po vydání jasného povelu k noze a nástup se (ne)ochotně nechala nalodit a pokračovala s naší skupinkou v dalším putování. Přivolání má smečka z Inugoya opravdu hezké ač drobátko liknavé :-))) Po občerstvení v horském hotelu jsme již lehce unavení vyráželi na krátkou procházku po modré značce na nedaleké Pustevny a vůbec netušili co nás všechno ten den ještě čeká.... Začátek trasy po asfaltové silničce, která se klikatila a kopírovala okolní hory byl krásnou procházkou pro všechny zúčastněné. Cesta vedla kolem potůčku, kde se osvěžila nejedna akitka - Fajuška rozhodně nemohla chybět :-) Konec asfaltové cesty, která končila u lanovky a přecházela v cestu kamenitou naznačoval, že terén a místní kopce se nezadržitelně blíží... jakmile ovšem turistická značka zahnula do neprudšího kopce který v okolí byl, zatočila se hlava nejen dvounožcům ale určitě i všem čtyřnožcům. Část výpravy odpadla již při pouhém pohledu na místní terén, část se statečně vydala dál alespoň kopec okusit a 

nenechat se zahanbit vedoucí skupinkou, která nepřestávala krůček po krůčku zdolávat kopec metr po metru. Terén vhodný pro kamzíky či horskou kozu jsme zdolávali všichni statečně a každý s jinou taktikou... někdo co chvíli odpočíval, někdo se cestou svlékal, někdo se vyzbrojil holí pro lehčí krok, někoho táhl pes směrem nahoru, mě táhla Fajuška směrem zpátky dolů, protože páníček se pořád někde zdržoval focením na trati :-) Na samý vrchol Pusteven dorazila jen hrstka statečných v čele s organizátorkou Dášou.Odměnou všem byla malebně malovaná, jak zvenčí tak uvnitř chata Pustevny, nádherný výhled do kraje, slunce a modrá obloha. Když dorazil poslední statečný a všichni dohnali kyslíkový deficit, přestala se jim třást 

kolena i hlas, zastavili jsme se na Pustevnách na malé občerstvení, které si všichni zasloužili. V dobré náladě jací jsme kabrňáci a za slunečního svitu jsme usedli ke stolům a v klidu se posilňovali, každý dle své chuti a venku se zatím přihnal mráček a ukázal nám jak strašně vrtkavé počasí na horách bývá. Nejen že modrá obloha a slunko zmizelo, nejen že se přihnal mrak ale začal i padat...co padat... začal se sypat sníh jak na vrcholcích nejvyšších hor. Cesta zpátky už nepřipomínala první jarní procházku. Delší cestou zpět, kterou šli všichni poslušně a rádi. Při myšlence na prudký zasněžený svah zdolávaný tentokrát směrem dolů všem tuhl úsměv na rtech a tak každý rád kráčel sice delší, ale pohodlnou asfaltovou cestou směrem zpět k horskému hotýlku. Dvounožci ze sněhu moc nadšení nebyli, ale všem čtyřnožcům radost určitě udělal :-)