FEIKO

Páníček vyzbrojen foťákem a já...považte já pejskař bez psa...co je psovod bez psa? ještě větší nula než normálně! :-) Díky Hagísovic smečce sem se ale nemusela obávat samoty, byla mě s důvěrou svěřena jedna čtvrtina jejich drahocenné smečky...Bibinka ve svém slušivém červeném overálku, aby se v drsných mrazech nenachladila. Zde bych ráda ještě podotkla, že kvílivý zvuk, který začala Bibinka vydávat prakticky ihned po tom co zjistila, že pravá panička je neznámo kde a na druhém  konci vodítka se nachází budižkničemu, který k ní vlastně nepatří, nebyl způsoben právě zmíněnou, z pohledu Bibinky zoufalou situací, ale ve skutečnosti byl způsoben ztrátou jedné z předních nohou. Jako moudrá to dáma si Bibinka ihned uvědomila, že jako agilitácká hvězda bez nožičky je prakticky ztracená, spustila okamžitý alarm .... dalo by se říci sirénu a požadovala okamžité znovunalezení ztracené tlapky. Díky bohu stála nedaleko Sandra a pohotově Bibinčinu tlapku našla....budiškničemu díky záchvatu smíchu nebylo schopno jakékoliv akce :-))))

Po výše uvedeném pročištění zvukovodů všech přítomných jsme již v poklidu vyrazili na nedalekou rozhlednu s krásným výhledem do přilehlé krajiny.. pokračovali dál kolem místního rybníka plného kačenek a za poutavého výkladu Arumáčkům k všudy přítomným památkám jsme dorazili až na nádherné náměstí města Telč. S velkým vděkem jsme se všichni poskládali v příjemné místní hospůdce, kde jsme při dobrém jídle i pití všichni rozmrzli :-)

Na závěr prochajdy jsme se ještě přesunuli na malou chvíli do kempu, kde byla ubytovaná část účastníků a kolem osmé večer ve sněhové vánici vyráželi směr domov.

Děkujeme Arumáčkům za příjemný den, ještě jednou se omlouváme za naši trošku překvapivou účast, ale opravdu jsme do poslední chvíle netušili zda přece jen dorazíme či nikoliv. Rádi jsme viděli všechny známé a poznali nové akití nadšence :-)

Fotky?

Budou jednou určitě... případné urgence prosím směrujte na mužskou část naší pruhované smečky :-)