Jdi na obsah Jdi na menu
 

Podbořanský dogtrekking

20. 6. 2009

Podbořanský dogtrek 19. - 21. 6 2009

Co to vlastně takový dogtrekk je? Z pravidel tohoto sportu vybíráme pár bodů pro představu:

  • Dogtrekking je extrémní kynologickým vytrvalostním sportem, při němž jsou překonávány mimořádné vzdálenosti v časovém limitu.
  • Psovod je se psem při dogtrekkingu spojen buď postrojem a vodítkem připjatým k bedernímu pásu, nebo vede psa pouze na vodítku 
  • Účastníci jsou při dogtrekkingu odkázáni sami na sebe
  • Dogtrekking je kynologickým outdoorovým sportem, který vede účastníky k samostatnému rozvíjení fyzických a mentálních (např. orientačních) schopností. Rozvíjí souhru a vzájemné pochopení člověka a psa 

    Na začátku...

Dne 20.6.2009 jsme se společně s Feiko vydaly na trasu  Podbořanského dogtrekku v kategorii MID. Dogtrek pořádal a organizoval úspěšný dogtrekkař Roman Habásko. Dle itineráře byla délka trasy stanovena na cca 40 kilometrů. Vycházely jsme brzo ráno v 7:05 společně s americkou akitou Ariškou a a Corrynkou. Díky předešlému špatnému počasí jsme neměly žádné obavy z přílišného letního horka, ale spíš z trvalého deště a chladu. Opak se ale ukázal pravdou a během dopoledne svítilo sluníčko a pro naše akity v hustém kožichu s podsadou bylo docela horko.

Cesta vedla většinou rovinatou krajinou kolem Podbořan, některé dlouhé úseky naší cesty byly v polích bez kousku stínu což ráno nevadilo, ovšem odpoledne při návratu a při únavě, kterou člověk i pes nasbírá během celé cesty bylo vedro a sluneční svit docela úmorný.  Ale díky hodně dobře naplánované trase bylo po cestě dost příležitostí osvěžit svého psího parťáka v potoce. Fajuška dokonce využívala každé bahno, aby  se v něm prošla a obalila tlapky. Pravděpodobně si tak chránila packy a polštářky proti sedření, protože nezapomněla využít jedinou příležitost a velmi cíleně a důkladně na všechny čtyři tlapky nasazovala slušivé bahenní ponožky. Díky pravidelným zastávkám bylo dost času na dočerpání energie sil i tekutin jak dvounožců tak čtyřnožců. Nejpříjemnější z celé trati byl úsek lesní stezkou která vedla uprostřed lesa po měkkém. Člověk by nevěřil jak propastný rozdíl je pokud se jde po asfaltu a nebo lesní stezkou. Závěrečných 5 kilometrů se Fajuška opravdu opřela do vodítka a táhla směrem k základnímu táboru, vidina odpočinku jí vlila poslední zbytek energie do žil a tak se dá říct, že mne doslova dotáhla do cíle :-)

 Na trati

Dle konečného součtu byla nakonec trať víc než 40 kilometrů a díky našemu jednomu přehlédnutí zelené značky jsme si ještě nějaký ten kousek zašly. Odhadem se celková délka naší tratě vyšplhala na 45 km čímž jsme s Fajuškou pokořily naší dosavadní hranici, kterou byla délka trasy 32 km. Do cíle jsme dorazili také téměř společně v 16:25 hodin. Čas trasy byl 9:20 a na celkové listině z 21 týmů jsme obsadily 16. místo. Vzhledem k tomu, že jsme v tomto sportu opravdový začátečníci a našim jediným cílem bylo celou trasu ujít a trek dokončit, nebylo naše umístění vůbec špatné :-) Za účast jsme obdrželi všichni krásné červené tričko s logem závodu, za které ještě jednou děkujeme.

Vytoužený cíl

Další fota ZDE