Dogtrekkingové hrátky jarním Polabím
V sobotu 21.3.2009 jsme se s Fajuškou měly možnost zůčastnit dogtrekkingových hrátek jarním Polabím, které pořádala ZKO Nymburk a tak se nám podařilo zdolat náš první oficiální dogtrekk. Vděčíme za to hlavně Janě s Kazíkem, která měla ten prima nápad a podařilo se jí nás na tuto akci ukecat.... a že moc práce jí to nedalo :-) Další podobnou shodou náhod se k nám přidala i Corry s páníčkem Martinem a Sandra s Hagískem. Zvolili jsme zlatou střední cestu a to 25 kilometrů s časovým limitem 10 hodin. Na trať jsme se vydali přibližně kolem půl desáté, mezi jednotlivými účastníky byl zhruba minutový rozestup a tak se naše čtveřice domluvila, že na sebe počkáme a budeme zdolávat trať i povinné úkoly na trati společně. A že úkolů
bylo spousta a bylo třeba dávat velmi dobrý pozor a sledovat všechny možné reklamní ceduly nápisy a informační tabule. Díky nesplněným úkolům se dalo na celé trati nasbírat přes dvě hodiny trestného času. Nám se díky kolektivný spolupráci podařilo sebrat jen 10 minut, za jeden jediný nesplněný úkol z celkového počtu 21!
Celou dobu jsme šli krásnou rovinatou jarní krajinou (o jaká to změna proti našemu sněhu!) skoro polovina trasy byla podél Labe a tak se naši čtyřnožci každou chvilku osvěžovaly ve vodě. Díky nepřesnému značení jsme bohužel našlapali minimálně 3 km navíc a ztratili skoro třičtvrtě hodiny v lese, který jsme procházeli tam a zpět a hledali červenou značku a správnou cestu dál. 
Netroufli jsme si cestu nějak zkrátit nebo nějaký úsek jít jinou cestou, protože nějaký ten úkol byl na každém kroku. Kazík a Hagísek se tvářili od začátku jako by se znali dlouho a šlapali spolu jako dva kamarádi, Corrynka byla unešená z kluků, Fajuška s Kazíkem i Hagískem spolu tapkali bok po boku, jen s Corrynkou si Fajuška potřebovala ujasnit, čí že jsou to ty dva krásný kluci a tak si holky drobátko pročesaly kožíšky. To 
bylo ale jen na začátku trasy, po dvaceti kilometrech už vedle sebe holky šlapaly a veškerá rivalita je přešla :-))))) Když trať nabrala směr cíl a Fajuška díky svému dokonalému orientačnímu smyslu zjistila že se vracíme a blížíme do cíle, tak se opřela do postroje, do cíle vedla naší skupinku a nabrala nečekaně strhující tempo. Naše skupina děvčat, došla na krásném 23 místě (ze 32 účastnic), Martin 
s Corrynkou na osmém (z 11 účastníků), ale všichni jsme došli jako tým. Ve výsledkové listině je napsáno pořadí, tak jak jsme odevzdávali naše itineráře.
A cestou nám bylo opravdu veselo, Martin s Corrynkou byli hodně akční a díky nim jsme nebloudili na trati příliš dlouho, Kazík celou dobu neúnavně a předpisově táhnul a pomáhal paničce zdolávat kilometry, Sandra s Hagískem stíhali 
fotit nádherný fotky ZDE a Fajuška si svým ladným krokem proplouvala tratí a užívala si, že nás jde celá velká skupina a hlavně dva kluci :-)
Celý náš team zdolal trasu bez problémů za 5 hodin 25 minut, nějaký ten puchýřek z neprošlápnutých bot, nebo otlaky ze zimního obutí či bolavé nožky k takovéto akci určitě patří! A nejen to....o vtipné situace nebyla vůbec 
nouze.. například Martinovo zdolávání ohradníku pro koně, při kterém, když byl v leže zjistil že je proud a nechce ho pustit.... Fajuščina touha půjčit si Janinu tužku umístěnou ve spodní části jejích kalhot a následnému vytvoření 10 centimetrové díry v kalhotách, či Hagískova ochota rozdělit se se mnou o mojí svačinku :-)))
Moc děkujeme za krásnej den, bylo nám s váma všema moc dobře!
A TADY ještě nějaká ta FOTKA od nás.
