Jdi na obsah Jdi na menu
 


Za štěkotem bígla

 

Den první a druhý....

Je 7.8 poledne zaklapnu notebook, házím všechnu rozdělanou práci za hlavu. Nastal den D. Po dlouhé době opět vyrážíme s Dokýškem na 85 kilometrový LONG do Karlových Varů. Samotnou by mě účast na tomhle longu asi nenapadla, Vary jsou přece jen dost z ruky. Ale nechala jsem se ukacat Kazišovou, na skvělý a nenáročný letní trek! Kdo by odolal, že? Pracně nakládám do auta boudičky, stan, jídlo a bagáž na 3 dny a psa... na kontrolu si to přikvačí páníček a hned vykládám z auta bedny, stan, bagáž, psa, páníček vyhazuje zadní sedačky a já opět nakládám vše do auta. Uf...ale díky vyndání sedaček zbývá mnohem více místa pro Kazišovic gang. Pája dostává na 4 dny na starost Fáju, a já vážně nevím kdo z těch dvou je víc nadšen :-). Kolem druhé nakládám Kazišovic s veškerou bagáží a vyrážíme vstříc novým zážitkům. Cestou do Varů se kupodivu nic zvláštního nestalo, jen jsme si trošku obkroužili horu Říp. Já tam dlouho nebyla, Kazišová asi nikdy a kluci si dřímali každý ve své přepravní bedničce, tak jim to bylo vcelku šumák. Kolem páté dorážíme do kempu, nahlásíme se u pořadatelů, zaparkuju na příhodném místě a vybíráme rovné místo pro stan. Staníka se mě daří postavit za chvilku, jen ta zem je nějaká kamenitá a kolíky nejdou zapíchnout, příště beru kladivo! Do rozpravy máme dost času a tak si zajdeme na večeři,  v okolí jsme nenašli nic příhodnějšího než luxusní restauraci a kupodivu ruskou. Ale co už, kdy budu mít zase příležitost dát si polévku (boršč) skoro za 100,- Káčé. Obsluha byla dobrá, nevyhodili nás a kluci dostali dokonce misku s vodou. V Rusku mají asi pejsky rádi.

Po rozpravě a menší debatě nad mapou a tratí odkráčíme zalehnout, přece jen, pracovní týden byl hektický, cesta sem únavná a příští dva dny budou náročné. Jdeme tedy brzo spát. Zazvoní ranní budíček a hned vzápětí začne houkat alarm v autě, kde spí Dokýšadlo...sakra, vždyť já ten alarm večer vypínala! Jak je možný, že to houká až teď, když všichni spí...no ehm teda spali... teď už jsou jistě vzhůru...stejnak chtějí všichni vyrážet brzo :-)

V kempu ještě posnídáme, do batohů poskládáme vše potřebné zapíšeme čas startu a kolem sedmé vyrážíme! Z kempu projdeme vesnicí a hned odbočujeme na lesní cesty a následující dva dny až na malé dvě výjimky strávíme na polích lesích a loukách. Po 6 kilometrech pěkně v davu ostatních trekařů uhýbáme na žlutou turistickou značku a míříme lesem ke Svatošským skalám. Prudkým krpálem klesáme až k řece Ohři a před náma se otvírá nádherný výhled na majestátní skalní útvary, které berou dech! 

p1020771.jpgV Ohři smočíme a napojíme kluky, zdoláme houpající se lanový  mostek ze dřeva a následujících 10 kilometrů si jdeme jako páni po krásné rovné pískové cestě kolem řeky za doprovodu povykujících vodáků a občasných cyklistů. Mineme nějaké ty minerální prameny a kolem Goethova pomníku dojdeme před  polednem do malebného městečka Loket. Nemůžeme projít městečkem aniž by jsme došli k branám hradu. Prohlídneme si krátce městečko a v horku zaparkujeme ve stínu u místní kašny. Vyfasuju řízek od Kazišů a kocháme se nádherně vyzdobeným náměstím. Klidnou chvilku ovšem narušuje Dokýš a dožaduje se svého podílu na mém řízku ačkoliv on ze svojí bašty mě nedaroval ani kousek. Chvíli trpím a nechávám si kazit chuť, pak ale sundávám z krku foťák a mobil a házím jelito do kašny, aby se zchladil. Když p1020801.jpgpomáhám jelitu z kašny ven, zjišťuju, že naproti kašně je venkovní zahradní restaurace a místní osazenstvo se při obědě dobře baví... já už o něco méně, protože jsem mokřejší než jelito a řeším otázku zda navigace na kterou jsem zapomněla na krku a jíž jsem dopřála pár temp od hladinou v kašně, umí plavat pod vodou, aniž by se utopila..... bez navigace budeme v háji...tedy přesněji... budeme v háji bloudit... Osuším navigaci pak sebe, jelito musí uschnout samo. Kazišová přelepuje puchýře a po skoro hodině odpočinku vyrážíme z Lokte do Starého sedla na K1. Cesta vede opět rovinkou kolem řeky pěkně ve stínu. Na K1 máme za sebou 25,5 km zdoláme opět po mostě řeku Ohře a procházíme vesničkou, kde měla být otevřená hospoda a místní obchůdek. Bohužel vše zavřené a tak dalších 40 kilometrů nebude p1020866.jpgkrom živé kontroly vůbec žádná možnost doplnit jídlo ani pití. Naštěstí pro kluky je vody v místních potůčkách a rybnících všude dost. Chvíli se držíme po žluté a pak se opět prokousáváme po lesních stezkách po vlastním značení. Naštěstí navigace ponor v kašně ustála a funguje, takže můžu být v klidu. Čeká nás kopec na rozhlednu Krudum, pod ním si ještě zajdeme prohlédnout zříceninu starého kostela sv. Mikuláše. Žlutá turistická na Krudum nás vede jako vždy tím nejstrmějším krpálem. Vyšplháme na kopec 838 n.m. jsme na 30tém kilometru, máme K2 a dáváme další delší pauzu, aby nás stihly dojít i plíce ponechané někde pod kopcem. Obrovská kovová konstrukce rozhledny umožňuje odvážným výhledy do kraje. Proč, ale sakra musejí dělat průhledné i ty schody !! Zatímco Kazišová opět přelepuje puchýře, sbírám všechnu odvahu a i přes svůj strach z výšek šplhám na obří rozhlednu! Nahoře je k vyzvednutí i bonus tratě, rozhledna se příšerně houpe, ještě že sem nic nejedla! Z Krudumu vyrážíme po žluté, lesem kolem komářích rybníků, které někteří trekaři dobrovolně obkrouží, část trasy chceme jít kratší variantou, ale bohužel se mě nepodaří při navigování natrefit správnou odbočku a tak jdeme lesem po vrstevnici kudy jsme původně jít nechtěly. Při první příležitosti si tedy zkracujeme trasu po cestě která je zakreslená jak v mapě tak v navigaci a vrací nás zpět na žlutou....jak jednoduché. Leč nějaký kretén po cca 300 m postavil přes cestu plot od obory a nám nezbylo než oboru obejít, což znamenalo  proplétat se lesem, křovím, močálem a hledat tu správnou cestu. Jediný schůdný prostor byla pekelně vyhřátá paseka, kde bylo borůvčí, kameny a na každém kroku na mě v duchu číhala zmije a nebo hnízdo vos. Jelito se válí v borůvčí a já chytám hysterák a snažím se zmizet rychleji než se zjeví některá z mejch nočních můr, která by mě spolehlivě dovedla do nejbližší nemocnice .....naštěstí se nám daří díky navigaci po pár minutách adrenalinu cestu opět najít a vracíme se na žlutou.

p1020879.jpgHlučným rozhovorem ..... ztichlou krajinou.... dorazíme po polňačce na Krásenský vrch s majestátní kamennou rozhlednou. U rozhledny je i živá kontrola, náš další bod K3, v nohách máme 42 km. Zahazuju neskutečně těžký batoh, připoutám Dokýše k houpačce a protože se začíná smrákat rychle šplhám na rozhledu, abych stihla ještě nějaký ten výhled do kraje. Rozhledna je nádherná, kouzelná tak šplhám nahoru mezi ostatní trekaře. Všichni ve velice dobrém rozmaru je veselo a tak padne návrh, co si tak společně z rozhledny zabékat :-) po pár minutách se shodneme a do kraje se nese naše: Kde domov můj.... nezasvěcený by si určitě myslel, že jsme všichni na mol... nebyli jsme myslím nikdo...tedy někteří alespoň zatím :-)

Slezu z rozhledny a jdu nakrmit Dokýše i sebe a připravit se na bivak, potkávám hotovou Kazišovou, která po zhodnocení nohou, puchýřů, vyrážky a vlastní nálady trek vzdává a domlouvá si odvoz do kempu. Po necelé půlhodině už odjíždí s pořadateli v autě. Osiřeli jsme a musíme si s Dokýškem vystačit. Oznámíme domů, že žijem, k pití nám živá kontrola nabídne pivo nebo malinovku. Vzhledem ke skutečnosti, že po pivu bych umřela o 5 minut dřív beru za vděk malinovkou... já která neměla od průmky malinu v hubě...brrrr měla sem si dát vodu z konve pro psy.... Zabivakujeme u houpačky, cyklospacák a sebe nacpu do záchraného oranžového SQL pytle  (ještě že je tma, jinak by mě snad odvezli popeláři) a upadám do komatu...

V noci jsem několikrát vzhůru: za 1) jelito místo odpočinku pečlivě hlídá a všechny trekaře, co jdou okolo hlasitě komentuje za 2)  ve spacáku pod hlavou se usídlil bzučící komár a nehodlá ho opustit za 3) zamotají se mě vlasy do obrovského suchého zipu na spacáku.... za vysokého kvílení blbého komára vymotávám vlasy ze sucháče a lebedím si jaké je v tom SQL vaku teploučko ! Budík nastaven na vražedných 5:00!

Bzzzzzzzzzzzzzzz.......to be continue....

 

 
 

Portrét


 

Poslední fotografie


Kontakt

Anketa AI


Anketa AUO