Jdi na obsah Jdi na menu
 


Po stopách Toulovce LONG

Po roce opět vyrážíme na Lucký vrch, tentokrát si zkusíme hned na jaře LONG Po stopách Toulovce. Sice nemáme téměř nic natrénováno, ale to člověk nemohl v lednu při posílání přihlášky tušit :-) Nic se nemá plánovat a tak oproti původním předpokladům, že jdu jen s Dokýšadlem se nám to zase všecko nějak zvrhlo a jeden den před trekem se naše plány mění. V Železném Brodě se za nás připojí Staník s Fíčkem a jedeme společně vstříc novým zážitkům. Po bezproblémové cestě deštivým počasím dorazíme kolem šesté na Lucky vrch. Je ještě světlo a tak honem postavit stan, vyvenčit kluky a jdeme se hlásit do hospůdky a zabrat dobrá místa na večerní rozpravu. Cestou potkáváme a zdravíme známé tváře a v hospůdce natrefíme na Oldu s Pavlou. Vyzvedneme mapu a itinerář, objednáváme něco malého k snědku a snažíme se odolat jejich návrhu na dvě místa v penzionu, která mají na 4-lůžkovém pokoji. Hlavou mě probíhá, že se mě tedy rozhodně nechce už nikam přesouvat, jsem smířená s nocí ve stanu a jediné kam dojdu je stan... chytrému napověz a hloupého kopni..a Olda kopl a zamířil přesně. Jeho věta: Není nad to, se před náročným trekem pořádně vyspat! trefila do černého :-) Zatím co Olda s Pavlou odjedou zajistit penzion, my se Stáňou poctivě hlídáme místa v hospůdce, ať máme při rozpravě dobrý výhled. Po rozpravě ještě posedíme, poklábosíme a kolem jedenácté se zvedáme a přesouváme se do penzionu. Venku zima, mrholí a je nevlídno. Ach jo. V teplé suché posteli usínám hned, k ránu mě probudí zvláštní hukot. Do p*** tam je liják jako z konve, déšť buší do střechy nad náma tak, až mě to vzbudí, a že mě jen tak něco neprobudí. No to nám to začíná. Ráno sbalíme v rychlosti věci a přesouváme se na start. Dáme si objednanou snídani, a čeká nás poslední dobalení věcí do báglů, okšírování psů a jdeme na start. Jako ono venku fakt sněží??? Hmmm přidávám do batonu neplánovaně teplejší mikinu a beru rukavice. Pane bože, ty nás zkoušíš, jestli nevyměkknem...p1080984.jpg

7.25 vyrážíme na trať, pořadatel nám dává na výběr několik délek 118,5 , 110, 102 a 93 km. Proč sakra? Jak si můžu vybrat, jsem ztracená a nikdy nevím! Zatím tomu necháváme volný průběh, na rozhodování je čas. Vyrazíme po žluté z Luckého Vrchu v Telecím se napojíme na zelenou a přes Krásné dorazíme do vesničky Březiny na K1 (9 km) je pršavo do toho padá sníh, je nevlídno, fouká studený vítr...  protože je tma ani nefotím, stejně je trasa zatím stejná jako loňský MID a z toho už fotky mám. Dokýšadlo s Fíčkem hezky ťapou vedle sebe, jelítko si vzpomnělo že Fíčka už zná z podzimu a tak si kluci šlapou vedle sebe jako kámoši. Cestou se mě jen Dokýšadlo trochu plete pod nohy, mě se nohy pletou a hned je o "zábavu " postaráno, trefím jelito hůlkou z které čučí kovový hrot páč guma už je sjetá, přímo do oka a ten okamžitě padne k zemi.Ježíš já mu vystřelila oko a nebo je mrtvej! Ohnu se i s batohem a málem přepadnu a zalehnu ho. Je mrtvej už po druhý! Dokýšadlo se začne hýbat a tře si hlavu o všechno v dosahu..... krrrve by se ve mě nedořezal. Nakonec zvedne hlavu, oko vypadá celý, no možná sem ho trefila do spánku, Dokýšadlo se  xkrát oklepe, vodfrkne jak kůň a nahodí výraz při kterým se fakt stydím...No poučení pro oba, oba musíme dávat bacha..   Z Březiny po modré stoupáme lesem a procházíme přes krásné skalní útvary Milovské perníčky, kolem Zkamenělého zámku až nahoru na Karlštejn. Ač Olda ráno tvrdí, že se nějak necítí jdou s Pavlou Barunkou a Dituškou hodně v předu a my se Staníkem se marně snažíme je stíhat. Já nestíhám a nenachozené kilometry jsou znát. Z Karlštejna po červené kolem golfového hřiště seběhneme až do malého městečka Svratka. Zde se musíme rozhodnou jestli absolvujeme 8,5 km navíc a půjdeme do kopců po žluté a nebo se vydáme na zkrácenou trasu. Rozhodnutí si necháváme projít hlavou v místní hospůdce u česnečky prokládanou kofolou. Aby jsme se mohly v klidu najíst zůstávají Dokýš a Fíček venku. Energie mají na rozdávání, Dokýšadlo poctivě hlídá hůlky a Fíček se snaží vyřvat si paničku zpět. Na konec jsme se rozhodli tento první úsek trasy vynechat, protože na něm není nic moc k vidění, pomýšlíme až na ten druhý, kde je mnohem víc zajímavých míst. Ze Svratky asfaltkou po červené až do obce Kameničky a pokračujeme dál po zelené krásným lesním úsekem kolem říčky Chrudimky. p1080999.jpg

Cestou si jelítko najde novou kámošku, plastovou kozu v jeho velikosti a chce se sní kámošit... odtrhnout ho od ní je vcelku problém. Ostatní už jsou zase v předu, naše zdržení u kozy se násobí o to víc, že mezi závodníky jsou i háravky a Dokýšadlo má neustále rypák u země, skenuje co kdo kdy kde a značkuje a značkuje...tůůrista. Booože takhle to půjdem tři dny! Cestou do kopce na živou K 3 (39 km) mám krizi. Ani nabídka od mladšího trekaře na společný bivak mě z krize nevytáhne, ale aspoň se tomu se Staníkem smějeme. Dokýšadlo by to vzal hned, s Hajdy si padl do oka už vloni v Krkonoších. Vylezu z lesa a hned se na nás vrhá fotograf Hannz, takže mám krizi i zdokumentovanou :-) Díky za půjčení ;-)

img_8831.jpg

Venku fouká severák, zima je pozdě odpoledne, odložíme batohy, uvážeme psiska a dáváme si na posilněnou co je komu libo. Já kolu a hroznové víno a debatíme na trati, jak dál. Olda mě zpovídá jak vidím cestu dál a točí se mnou podle směru kam chci jít... ještě chvilku a je ze mě kolotoč :-))) Mám puchýře na nohách a koleno které dostalo po lednovém úrazu pořádně zabrat se hlásí o slovo. Srdce by šlo delší trasou, ale rozum říká běž na jistotu.  Na zajímavá místa a do skanzenu bychom stejně došli až za tmy a neviděli nic, rozhodování tedy jestli do cíle dorazit v sobotu odpoledne a nebo hluboko v noci bylo taky důležité. Být teplejší jarní počasí tak se určitě odpojím a jdu delší :-) Hannz mě na přání doplní malou příruční lahvičku kolou a vyrážíme kratší trasou do Hlinska. Hledáme hospůdku a nakonec o skanzen nepříjdeme, přímo ve městě Hlinsku mají taky jeden a krásný! A dokonce je tu i hospůdka a uplně prázdná!  A můžeme vzít i psiska. Uvelebíme se v hospůdce, Dokýšadlo to zalomí a konečně spí, Olda nás všechny baví. Jeho vtípky a historky z treků jsou nesmrtelné. Dávám si opět polívku (zase česnečka! jinou neměli) a kocháme se krásnou stylovou hospůdkou. Než vyrazíme do hospůdky dorazí i Maťo s borderákem Coltym. Z Hlinska přes Horní Babákov po modré dorazíme do Včelákova cestou potkáváme zpestření na trati Péťu s jeho australanama a kdo chce dostává na osvěžení rum... s díky odmítám, takhleHospůdka pro nás jako stvořená :-) rumová pralinka kdyby byla :-)

Z Včelákova se cesta strašně táhne a připadá nám nekonečná, cestou mineme Šárku a její mega haskouní smečku a těsně před soumrakem docházíme na pietní místo Ležáky. Zvláštně stísněná a skličující atmosféra, umocněná zapadajícím sluncem a nastávající tmou, jen dokreslují události, které se tu kdysi odehrály a  na které nelze nemyslet. Zastavíme na kratičkou pauzu, napojím Dokýše a protože koleno protestuje dám si jednu růžovku na posilněnou a zapiju ho kolou, kterou mám od Hanze v malé lahviče u pasu. Vyřidím dva telefonáty z domova a stoupáme do kopce po zelené na Vrbatův Kostelec. Jsem zase vzadu, vyfuním kopec a chystám se osvěžit kolou.... a osvěžení to bylo na všech frontách. Povolím víčko lahve, ozve se ohlušující rána, jelito s úlekem zalehne, já skoro taky, špunt od lahve vystřelí do vesmíru a nás osprchuje koka kola. Poleje mě studený pot, protože tentokrát jsem málem vystřelila oko sama sobě, psisko vyděšené co vyvádím, já v šoku, víčko v prd*li. Uf... přestalo mě všechno bolet, o kolenu nevím, puchýře nemám, únava zmizela jsem ulepená od koly, a tak si jen tak jdu a tlemím se (Dokýšku je to 1:1)...což mě vydrží v podstatě až do cca padesátého kilometru na K 6 do Vrbatova Kostelce. Po troše hledání najdeme sloup s kontrolou je 9 hodin večer, tma a Olda na nás mává z autobusové zastávky. Která má střechu, všechna okna a dveře, které se dají zavřít. Trekařův luxusní sen !!!  Jít dalších 8 km na hromadný bivak a tam mrznout a nebo zůstat v luxusní autobusové zastávce? Hmmmm zůůůstali jsme, nezmoknem a nebudeme mrznout! Člověk by nevěřil, že na plochu 4x2,5 m se vejde 5 lidí, 5 velkých batohů a 5 psů! Přidala se k nám totiž ještě jedna osamělá trekařka s háravou maďarkou . A vešlo se, jen byl trošku logistický problém uspořádat zasedací (zalehací) pořádek, protože z 5 psů byli dvě háravky a tak bylo potřeba zalehnout tak, aby nebyl nikdo sežrán ani oplodněn :-)) Povedlo se vyspali jsme se snad všichni, jen mě byla trochu v noci zima, protože jsem zapomněla na jednu vrstvu ve spacáku. V noci jsem nechtěla rušit tak sem hledala teplo, kde se dalo :-) Nohy strčené v husté samojedí srsti, jelito nalepené na břicho, záda vystrčená na nejbližšího spolunocležníka ... akorát ty uši a nos mě mrzly.

img_0501.jpg

Ráno v šest budíček, pobalíme věci a vyrážíme 8 kiláků na hrad Košumberk, kde je K7 a živá kontrola. Cesta se opět vleče po rovinkách v lesích, ale jinak se jde hezky. Na Hradě si dáme zelňačku. Já třikrát zobnu zbytek dojíždí Dokýšadlo. Chvíle kdy má v držce zelňačku je jediná, kdy na hradě zavře hubu, jinak řve a řve a řve...prej zdržujem a chce jít dál). Dám si mátový čaj a pak ještě svařák. Vyměním obutí, vyfotíme jeleny v oboře, zabalíme a pokračujeme dál po červené rovinatou cestou přes Chlum po Dolany. V Dolanech jsme kolem jedné odpoledne a stavíme s místní skvělé hospůdce. Potkáváme se s MIDaři, v hospůdce si dáváme kofolu a kupodivu zase políííívku :-)  tentokrát bramboračku. Odpočatí a posilnění vyrážíme po žluté do vesničky Zderaz, z ní vede cesta okrajem přes nádherné Toulovské Maštale. Cestička v písku, borovice, skály prostě ráj, i sluníčko občas vykoukne, zima je ale pořád. Když se zastavíme za chvilku klepeme kosu. Nezbývá než se tedy neustále pohybovat vpřed :-) Přes Bor u Skutče dojdeme na K9, chvíli se klikatíme po žluté a pak nás čekají nekonečné rovinky v lesích po vlastním značení. Cesta je strašně úmorná v nohách máme zhruba 80 kilometrů, mám krizi jako poleno, Dokýšadlo taky, ten se z ní ale dovede narozdíl ode mě rychle dostat. Nenápadně se přibližuje k Barušce (prý zrovna dohárala) prolustruje patřičná místa nasaje, zatemní se mu hlava (nepíšu mozek páč ten von jako moc nemá) staví se na zadní a už už hrabe packou aby se opřel o Baruščiny záda..JELITO!!! Nesmíš! nech toho... to vám bylo zase keců, to zas bylo komentářů, jaká sem strašná panička a že mu nic nedopřeju! Normálně vyřvával, odmlouval a držkoval jak malý děcko... prostě není nad komunikativního psa... kterej chce mít dycky poslední slovo :-)) Hrozný úsek se mění na ještě hroznější, lesáci tady zrovna těží dřevo a cestu po nočních deštích proměnili v mazlavé blátíčko, klouže to až hrůza , mám pocit, že se každou chvíli sesunu k zemi. Dokýšadlo si v bahně libuje a prochází úplně všechno, už si dělá ponožky jako si dřív dělala Fája. Ještě v lese navrhuje Olda malou pauzu na kmenech, nahoře na poslední kontrole K10 bude vichr a zima, tak se občerstvujeme v závětří, dochází nás opět Maťo s Coltym. Ujíme něco z vlastních zásob (já rozbalím plátkový sýr a jelito ho sežere, hmmm) napijeme se, alkohol opět s díky odmítám). Pavla se Stáňou sedí...já rači stojím, znám se, jak si sednu budu se dalších 5 kiláků trápit a rozcházet... Vylezeme na poslední kontrolu K10 a čeká nás posleních 5 kiláků po žluté na Lucký vrch. Projdeme společně Borovou a v dálce před námi jsou vidět trekaři, kteří už jsou skoro nahoře. Olda nasazuje vražedné tempo a všem nám uteče. Nevadí, ať si jde my už trefíme, pokud nás teda netrefí :-) Jdu s holkama společně, ale tempo je pomalé a Dokýšadlo poslední 2 kiláčky před cílem začíná jeho tření o nohy, jako kočka, upíří pohledy - jsem unavenej, začíná si ulehat na loukách a hodlá bivakovat. Kilák dva do cíle, no to nééé. Přemlouvám ho, že už tam fakt budem a snažím se dostat ho opět do tempa, což se mě celkem daří. Holky tempo neudrží a tak vyšlapujem jen s Dokýšem do posledního kopce. Dokýšadlo přidává, slibuju mu modrý z nebe, teplou večeři (je to chlap), bílou pudlici (ješitnej chlap), pelíšek v autě (lenošnej chlap).... do cíle skoro dobíháme, bolest unavených nohou nevnímám, mozek byl celou dobu zaměstnán ukecáváním jelita :-) Dojdeme Oldu, který na nás na vršku čeká a v p1090084.jpg

18.05 vracíme kartičku. Ušli jsme 93 km za 34,33 hodin, nezašli si skoro ani metr, a došli za světla, ve zdraví a v dobré náladě :-) Bonusem nám je, že jsme dokončením LONGU zařadili do slosování o hlavní cenu koloběžku :-) 

V cíli počkáme na Pavlu se Stáňou, ukážeme povinnou výbavu, a jelito se už hlásí o slovo a řve a řve a řve. Ani nechce jít dál, ani by nešel další kolo, ani nepřekypuje energii ač skáče jak pominutej, jak si někdo myslel....ano dožaduje se okamžitého otevření auta a zpřístupnění pelechu, kterej sem mu už 2 kiláky slibovala ... má prostě pamatováka :-)

 Rozhodnutí jít jen tu kratší trasu se ukázalo jako rozumné, protože hodně týmů vzdalo kvůli počasí už před startem a nebo na trati.

Vyrazíme společně do penzionu, tam se zkulturníme, bože teplá sprcha po dvou dnech, a bude i suchá a teplá postel! (díky bohu za Oldovo přemlouvání :-) Nakrmíme psiska a odjedeme zpátky na Lucký vrch nakrmit sebe, pokecat s ostatními trekaři. Dokonce nás navštíví i páníček. Zatleskáme holkám z Ešusího fora, co došly po nás a po půlnoci se přesuneme zpátky na penzion, se Staníkem prožijeme hororovou story (promiň Staníku, já tě včas nevarovala, že tyhle situace přitahuju, taky kolikrát čék potká na treku na veřejným prostranství naháče, že jo... já tak maximálně dvakrááát za 10 let!)... a tak neusnem dřív než ve tři ráno. Dospáváme do osmé pak rychle zabalit, vyvenčit psiska, přesunout se na Lucky Vrch. Dobře posnídáme, sbalíme stan počkáme na vyhlášení (koloběžka nás minula, ale jen o fous) a vyrážíme přes Hradec domů.

Skvělá akce i přes to nepřející počasí! Díky moc všem Pavlo, Staníku a Oldo za všechno :-)

PS: joo já vííím dám si facku za to váhání a přemlouvání. Teplá postel a sprcha byla luxus ;-)

 

Fotky MOJE a fotky od Staníka (díky) a od Hannze z trati.

A jedno video od Oldy, protože se na něm také mihnem. Díííííky moc za půjčení :-)

 

 

 
 

Portrét


 

Poslední fotografie


Kontakt

Anketa AI


Anketa AUO