FEIKO

....ráno dělá den ... ještě za tmy budí první odcházející trekaři. Opouštět místnost musíme ve vlnách jinak by mohlo dojít k ušlapání. První odcházejí ležící na zemi, druhá vlna je ti co spí na dolních postelích, poslední vlna ty co leží nahoře. Máme tu kliku že jsme nahoře :-) po hodině a něco dochází řada i na nás, a ačkoliv včera večer nás správce upozorňoval aby jsme hned ráno vypadli tak teď ráno nás poslední várku trekařů zve na teplý  čaj a snídani :-) Venku stále hodně prší a tak s odchodem moc nespěcháme a pozvání přijímáme. Balení mokrých věcí a obzvláště oblékání mokrých věcí je obzvlášť výživné, protože nebyla šance, aby vše do rána uschlo. Posnídáme  a dopijeme v Jelence  čaj mimochodem chatu vřele doporučujeme pejsky tam mají opravdu rádi a na tuto trekovou noc budou ještě dlouho vzpomínat :-) A vydáváme se směrem ven, vůbec se nám tam nechce, stále hustě prší a ač jsem si nazula nové suché obutí po ujitých 300 metrech už zase v botách plavu. Vydáváme se po červené směrem na žvivou kontrolu K7 na Pomezních boudách, před sebou máme 45 km v kopcovitém terénu. Jdeme po hřebenovce, za hezkého počasí to musí být nádherná cesta s výhledy do kraje. Nám Krakonoš připravil hustý déšť mraky a pod nohama řeku a bláto. Padá na mě deprese a jsem rozhodnutá dojít na živou kontrolu a odtud se nechat odvést. Procházíme úsekem kde vlastně ani není cesta ale koryto potoka a na okrajích bahno, buď jdeme vodou nebo bahnem. Na nohách se držím jen díky hůlkám , díky kterým se mě daří udržet silou vůle balanc. Pane bože co tu dělááááááááááááám???

Na pomezních  boudách trošku pátráme a hledáme živou kontrolu, troška chození sem a tam a nakonec si všimneme cedule, kterou jsem všichni přešli :-) Sundáme pláštěnky batohy a odložíme psiska, aby jsme se mohli v klidu najíst. Obsluha je výtečná, nejdřív polívčička, pak palačinky s čím kdo má rád, teplá káva nebo čajíček, nebo něco ostřejšího ? I kartičku nám oštípou, no luxusní obsluha, která mě na chvíli vleje energii do žil. No dobrá tak ještě nekončíme, ještě kousek půjdem. Dokýšek posilněn polívkou a do růžova  vyspinkán z Jelenky ani neprotestuje a šlape. Opět hřebenovkou po zelené procházíme rozmočenou cestou přes Pomezní hřeben až na Lysečinskou boudu. Zde uhýbáme na červenou a čeká nás největší pakárna na trati. Jsem pevně rozhodnutá se jí nezúčastnit. Musíme obejít kolem dokola Kopec který se jmenuje Dlouhý hřeben , kde jsou umístěné dvě kontroly K8 a K9 a vrátit se zase do výchozího bodu. Ne tam nejdu , tam mě nikdo nedostane! počkám tu na ně na výchozím bodě...cestou k výchozímu bodu téhle prapodivné kličky na trati přestává pršet a chvílema snad začne i probleskovat sluníčka, hned má člověk lepší náladu. Když se dostaneme do výchozího bodu , kalhoty jsou  o polovinu lehčí protože schnou, začíná svítit a cesta vede z kopce..tak jdeme přejdeme důležitý bod a pokračujeme a v závěsu za naší skupinkou...cesta jde pořád z mírného kopečka až na K8..až do tohodle bodu dobré, ale pak! U kontroly uděláme malou pauzu na osvěžení a převléknutí  a pak začíná peklo...jdeme do prudkého kopce, všichni jsou a kus vpředu a já si nadávám, funím a mám pocit že neujdu už ani krok. Ani nevím jak se dostaneme na vrchol kopce na hřeben a ted již za úplného azura štípneme kontrolní bod K 9 u křížku. Je krásně, dyž vyjdeme z lesíku otevře se nám nádherný výhled na celé Krkonoše, v neskutečné dálce vidíme i včera milionkrát proklínanou Sněžku. Tam jsme dnes ráno byli??? Jak může být sakra tak strašně daleko !!! Vyfotíme pár foteček a tím se můj navlhlý foťáček pro tuto akci již ukládá do komatu, navlhnul a nechce spolupracovat. Tvoří jen rozostřené fotky..no pane jo, asi bude na odpis...pokračujeme dál a vracíme se do výchozího bodu. mezi tím uplynuly cca 2 hodiny a ušli jsme 10 kilometrů.Tady na tom odpočívadle jsem se mohla dvě hodiny válet !! Stejně to dneska nemůžem dojít. Přes Lysečinské boudy se po červené dostáváme na zelenou turistickou a pokračujeme k Albeřicím na kontrolu K10. Opět šlapeme po hřebenovce, a máme krásné výhledy do kraje a na polskou stranu. Nádhera, Dokýšek šlape jak hodiny, já šlapu ani nevím jak prostě dávám jednu nohu před druhou... cesta je okořeněná nekončícím bahnem, kterému je těžký se vyhnout, taky se mě v jednom podaří utopit botu, zvednu nohu a bota nikde!? No výborně! Vylovím botu z blátíčka a kloužem si to cestou dál až na roh hranic. Do kopců nám všichni utečou (no joo trénovaní trekaři) ale z kopců a po rovinkách se nám daří vzdálenost zkracovat na minimum. Na rohu hranic dáváme malou přestávku na jídlo a na napití a občerstvení psů. Pár trekařů už tu odpočívá a někteří nás docházejí, panuje sice unavená ale veselá nálada. Dávám si k svačině housku. Máme královské dělení, já rozbalím a jednou kousnu a jelítko celé dojídá. Žaludek nějak stávkuje, vím že bych měla jíst ,ale žaludek nechce. Jestli se nenajím tak bude zle. Olda vtipkuje a všechny nás baví :-) domlouváme se, že další zastávka bude na K11 kilometr 67,1 v hospůdce Ozon kde s náma počítají. Tam dojdu dám si polívku a pak se rozhodnu co dál. Hlavně tu polívku! Po modré se vydáváme na další cestu je kolem čtvrté odpoledne, přes Vizov a Rýchor se dovalíme do Hospůdky Ozon. Ted se šlo z kopce a tak se šlo dobře, jen Dokýšadlo začíná být jaké si unavené. Svalím se v Ozonu na lavičku před chatou, uvážu jelítko, namixuju mu granule s kapsičkou a zaleju vodou..hltá , má hlad jako vlk!! Odhodlávám se dojít si pro jídelní lístek, ale je to jedno stejně chci polívku. Polívka došla !!! Co-že? oni nemají polívku ?? Umřu ! Už nemáme vůbec nic k jídlu, trekaři nás už vyjedli..co-že? oni nemají nic k jídlu ? Co je to za hospodu sakra? Chvíle Oldového vyjednávání a už zase nás zachraňuje... najednou jsou ještě plněné knedlíky se zelím..paní se nad náma slitovala a asi nám nechala svojí večeři :-))..asi vypadáme hodně hladově :-) Musím jíst jinak zkolabuju, ale do knedíků se mě stejně moc nechce, žaludek se na ně netváří, i tak je ale hltám a prokládáme sladkou kolou..fuj. Knedlíků je 6 ..sním 2.... zbytek přesouvám do misky jelítka..ten nenadává ale hltá jeden za druhým. Je to dobrý dojížděč. Chvíli posedíme ale slunce se začíná schovávat za obzor a před náma ještě dlouhá cesta (kterou stejně nemůžu ujít!) na rozcestníku označíme K 11 jsem na 67,1 km..bože bože...kam jsem se to vydala... z Ozonu nás čeká prudký kopec přes bílý kříž po žluté směrem do Žacléře... v polovině kopce vidím všechny svaté, dýchám o stošest (fuňím jako lokomotiva) žaludek se nebezpečně stahuje, knedlíky asi chtějí na vzduch... ještě chvíli a půjdu si zaštěkat za smrček, zase jsem poslední... co krok to žaludeční křeč... nahoře na kopci na mě čekají. Zase se za ně zavěsím a jdu, snažím se na nic nemyslet, knedlíci zůstali na svém místě a tlačí a tlačí..Ne tak to už si nikdy nedám...jestli to teda tady dneska přežiju. Procházíme Žacléřem a jsme atrakcí pro místní obyvatelstvo. Najdeme K 12 v nohách máme 70,2 km  noc se nebezpečně blíží a před náma je ještě 18 km !!! Mám poslední možnost se nechat odvést... nevím, jsem totálně mimo prostě jdu. Už začínám chápat ty bedny svalovce z posiloven, čím víc námahy a svalů tím menší íkvééé.  Momentálně jsem za dutohlávku obecnou. Silničkou po modré dojdeme až k rybníku, kde máme zakázáno smáčet pejsky a naše cesta pokračuje po zelené do prudkého kopce. Již poněkolikáté míjíme chlapce na čtyřkolce, kteří značkují trať na zítřejší cyklistické závody. No pane jo, ještě že nejsou dneska, Dokýšadlo by jim všem asi vyřval díru do hlavy. Strašný kopce mají v těch Krkonoších, strašně úporný, prudký a je jim uplně fuk, že už člověk nemůže a reje brázdu v zemi. Vylezu lesem na loučku a opět se smím pokochat krásným výhledem do kraje, je těsně před setměním, procházíme kolem vojenské tvrze Stcahelberk, u které si chlapy hrají na vojáčky (no budiž, je to taky koníček...)  Betonový odlitek ční do krajiny a nad ním je krásná dřevěná rozhledna. Za normální okolností bych lezla nahoru a kochala se, ale dnes není normální situace. Šplháme dál do kopce a v půlce louky u menšího bunkru jsem byla zvolená za největšího invalidu a mám tu čest, že můžu hlídat pejsky a batohy, zatím co ostatní jdou do lesa hledat prémii. Mám další vlnu krize, stojím nad batohem vedle kterého se válí Dokýšado. Jak si lehnu nebo sednu už nevstanu ! tak stojím, jak solnej sloup a promlouvám Dokýšadlu do duše.... vyhrožuju, že jestli mě nepomůže tak zhynem bídně v těchto lesích, protože nás čeká šílený výstup přes Dvorský les 1033 m.n.m na poslední kopec Rýchory. Ostatní se vracejí a vyrážíme dál, jsme zase poslední, šplháme do kopce, už je skoro tma, svítím si čelovkou a skupinka se nám vzdaluje. Nečekaně Dokýšadlo zabere a začne mě do kopce táhnout. Sakra to je poprvé kdy začal trochu pomáhat a tahat. Hned se mi jde lépe, asi poznal, že jsem na tom bídně...pomalu zkracuji vzdálenost, která nás dělí od naší skupinky... Pod Dvorským kamenem najdeme na rozcestníku poslední kontrolu K 14 , je zhruba 9 hodiny večer a úplná tma. Pokračujeme pořád do kopce, nohy se pletou, teď už to sakra musíme dojít!! Už jen, nebo ještě 9 km! Jsme v lese, široká cesta se mění na uzoučkou mezi stromy, nevidím pořádně na cestu ač čelovka svítí docela pěkně, mlžný opar se tříští v kuželu světla, zakopávám o vše co je na cestě, jen tak tak se čelist nepotká s rodnou hroudou, kopec zku**nej! To je jediný co ze sebe vysoukám na vrcholu. Dneska určitě zhynu.. dnes je ten den. Pokračujeme chvíli lesem po hřebeni a slyšíme to troubení jelenů v říji. Je to tady! Jít tu sama tak zešílím , při mém štěstí by se určitě nějaký jelen spletl a naháněl by nás. Jdeme ve skupině a tak se snažím si namlouvat, že na dav bude jelen krátký ! Jakmile se dostaneme na štěrkovou cestu (teda těch dneska zase bylo, divím se že Dokýšadlo nekulhá!) kontroluju jak je na tom, packy dobré a statečně šlape myslím, ale že už to taky dlouho nevydrží. Olda zvedá náladu v týmu a vypráví vtipy..kdybych si tak někdy nějaký zapamatovala, bylo by to fajn, ale nevadí i kdyby se opakoval nepoznám to :-) U lovecké chaty Pašovky přecházíme na žlutou, která nás á dovést do cíle, zbývá posledních cca 2,5 km.. jak se jde z kopce tak to jde...už žádný kopec žádné stoupání, už se jen skutálím do kempu, to musím dojít i kdyby to mělo být po čtyřech ! Na můj 156 dotaz jak je to ještě daleko kupodivu Olda stále reaguje. Je to nezmar! Ani jsem nepostřehla, že jsme obou Pavlám malinko poodešli, docházíme k odbočce do kempu a jelítko táhne jako bejk, bude pelíšek, bude boudíčka, budeme spááááát! čekáme na zbytek týmu a kolem 22:00 docházíme do cíle....před hospodou odhozuju hůlky, žaludek mám jako na vodě, dojdeme do hospůdky za mohutného potlesku...jediné co zvládnu je přesunout se na nejbližší volnou židli u stolu....Kontrola povinné výbavy..CO-ŽE?? ta byla včera ráno na startu...ted taky? to je snad zlej sen! Co to po mě všechno chtějí, já nic nevidím, nic nemůžu najít a přitom to tam všechno je v tý krosně... žaludek svírají křeče jelito se dožaduje odchodu do pelechu a mě se nechce nic..hýbat se, něco hledat natož se zvedat a odejít do chaty..asi hodím bivak rovnou v hospodě. Když konečně najdu poslední část povinné výbavy nechávám objednané jídlo ležet ladem, žaludek ho prudce odmítá a nechám se jelitem doslova odtáhnout do chaty... obstarám psisko a ani nevím jak se přesunu do sprch, kde se potkám ještě s Pavlou...koupím si žeton na teplou sprchu a stejně teče studená...klopítám ve sprše tak, že tam hodím tlamu a rači se přesunu zpět na bidýlko do chaty, abych si ještě neublížila. Noc byla proklatě krátká, ráno při snídani najdu před hospodou náhodou svoje hůlky, včera večer při příchodu zahozené, to jsem teda byla fakt mimo :-) vyřídím pár SMS a pak už jen vyhlášení. Nejdřív nás zařadí to kategorie DTW1, když protestuju dostávám radu stuj tady a tvař se mladě...no to jde fakt dneska těžko! Nakonec dostanem ještě extra pochvalu před nastoupenou jednotkou jako extra exoti, kteří si trasu prodloužili na dlouhou, zatím co spousta jiných lidí trasu krz počasí zkracovalo a nebo vzdalo úplně... teď už nám toho exota nikdo neodpáře :-) Ještě dobalíme věci, dáme poslední kafe na cestu a pak už jen odjezd ...za 14 dní nás čeká LONG Karla Hynka Máchy. Pokud nezhynu dnes, tak Mácha to jistí !

Pavlo a Pavlíno :-) Oldo, díky moc za přijetí do skupinky, díky kterému se nám podařilo dojít do cíle...  Fotky ZDE.