Dogtrekkingové hrátky Jarním Polabím 2
V sobotu 27.3. jsme společně s Kazíčkovic, Evou a Keri, Hagískovic, Akískovic, Martinem a Corčou a spoustou dalších nadšenců jsme vyrazili na druhé dogtrekkingové hrátky Jarním Polabím, které pořádala ZKO Nymburk v krásné krajině nazývané Svatojířský les. Na startovní listině bylo tentokrát přihlášeno i hodně akit i když né všichni se nakonec mohli ze zdravotních důvodů zůčastnit :-( Tak snad někdy příště. V sobotu ráno ještě za tmy, kdy většina normálních lidí spí a odpočívá po pracovním týdnu jsme společně s Fajuškou vyrazily vstříc novým zážitkům. Tentokráte opět bez páníka, který moc nemusí dlouhé pochody a stejnak by pro něj v autě nějak nezbývalo místo. Po kompletním naložení věcí psů a osob bylo naše malé auto nacpané k prasknutí: tři dospělé osoby, tři velcí hafani z toho jedna Fája (občas nadělá kraválu za který by se nemusela stydět větší smečka) tři batohy plné samých důležitých věcí jako jídlo a voda na tři dny (pro případ že se v lese ztratíme) a jedna tiskárna umístěná v kufru vedle Fáji. Po drobném hledání místa startu, při kterém jsme téměř skončili pražským chalupářům na jejich víkendové zahrádce, jsme dorazili na místo a postupně další a další nadšenci. Tento rok jsme bohužel přišli o našeho hlavního akčního hrdinu a navigátora v jednom Martina s Corry, kteří si hned po zimě střihli štreku dlouhou 45 kilometrů a tím že startovali dlouho před námi a došli déle po nás, už jsme je ten den prakticky neviděli. První na trať vyrážela část smečky Hagískových a Akískovi.... ti se pro změnu vymlouvali na malá plemena a štěňátka. Konkrétně u Akískových to byl zcela záměrný podvod neboť telátko, které sebou dotáhli se za štěňátko už dávno považovat nešlo :-)) 
Pak už jsme vyráželi my s Fájou a čekali než postupně odstartuje celý zbytek našeho týmu. Sandra s akití smečkou byla jako poslední. Jako tradičně pro nás organizátoři připravili i záludné otázky a obrázky jejichž správné odpovědi bylo nutné sbírat po cestě. Za každý nesplněný úkol nebo špatnou odpověd bylo 10 trestných minut navíc. My jsme jich nakonec nasbírali 50 :-/ Cesta i přes hlášené nevlídné počasí ubíhala docela v suchu a sem tam prokouklo i sluníčko. Cestou jsme míjeli, předcházeli další dogtrekaře nebo oni předcházeli nás a tak bylo neustále o zábavu postaráno. Hlavně tu mojí, Fája táhla neustále nějakým směrem...tu k procházejícímu pejskovi tu dopředu tu dozadu, pak chtěla očuchat tady keříček tady trs trávy, označkovat, přeznačkovat, smočit tlapky, smočit jazyk, hupsnout do bahýnka, čuchnout k Hagískovi, kouknout kdo to šustí a tahá svačinku z báglu, kdo má piškůtek navíc.....když jsme šly vpředu naší skupinky táhla na začátku jak magor vpřed, když sem se posunula nakonec otáčela se za imaginární osobou vzadu a zdržovala, pak pro změnu nechtěla jít vůbec a uprostřed tratě usoudila že pro dnešek stačilo, pod pohrůžkou JDEME nebo zůstáváš navěky se přece jen rozešla ... při kontrole povinné výbavy nějak přehodnotila situaci a i přes liják a bouřku které se hnali by byla bývala nejraději spočinula ve Svatojířském lese a zůstala tam strašit do dnes :-)))
Nakonec se nám všem podařilo dostat do cíle i přes různé peripetie od stávkujícího psa, bolavých nohou, zamotaných psů do vodítek, puchýřů na patách v hodně pěkném čase cca 4:50, nasbíraly jsme sice 50 trestných minut ale naše skupinka skončila kolem 20. místa z celkových 45. týmů. Což je pro nás všechny velký úspěch. Jsou i tací co startovaly jako poslední, díky orientačním schopnostem brečely, že musíme čekat jinak se ztratí v lese ....my všichni jsme na ně čekali a nakonec skončily z naší skupinky jako první! .....ale nebudeme jmenovat....že jo SANDRO!!!! 
Děkujem všem za společný den se spoustou zážitků a těšíme se na nějaké další akce ;-)
Fotogalerie ZDE
