Jdi na obsah Jdi na menu
 


Veterina

 

Dnes jsem byla po delší době s Fajuškou na veterině.... ona ač individualita co lidi nemusí, veterinářku bere jako členku naší rodiny. Zná jí od malička, bere jí jako součást naší rodiny (svojí malé smečky) a nechá si od ní všechno líbit. Naše hodná paní veterinářka má na oplátku Fajušku taky v lásce a vztah je tedy vzájemně velmi vyrovnaný. Již od malinka si naše paní doktorka Fajušku uplácela, tu piškůtkem, tu psí sušenkou, tu buvolí kostičkou a v době, kdy byla Fajuška ještě malá nás upozorňovala, že i přes to, že jí teď Fajuška má ráda, jakmile dospěje, tato náklonnost vyprchá a nebo případně po nějakém nepříjemném či bolestivém ošetření Fajuška svůj vztah k ní a k veterině určitě razantně změní.....

No nezměnila....

 

Čím delší doba uplyne od poslední návštěvy veteriny, tím větší je její radost, když zjistí, že jdeme k paní veterinářce. Jakmile odbočíme autem do ulice, začíná Fajuška popískávat ať už konečně pospíšíme. Po vystoupení z auta se z ní stává neuvěřitelný tahoun a táhne směrem k domu, v kterém je ordinace (kupodivu většina psů táhne směrem od ordinace). Jakmile vkročíme do zahrady Fajuška začne mávat mohutně ocasem (podobně jako vrtulník a člověk by řekl, že nutně musí každou chvíli vzlétnout), vstup do čekárny bývá komplikovaný (otevřít dveře směrem k sobě, pokud je na ně přímo nalepená skoro 40 kilová Fája a nechce uhnout, je v celku problém). Po úspěšném i když krkolomném překonání dveří vkročíme do čekárny a pozdravíme. Krom mého "dobrý den" se ozývá ještě sice hlasité ale celkem nenápadné "WUF".  V čekárně kupodivu bez problémů Fajuška míjí ostatní pejsky a obvykle zaplujeme do koutku, kde čekáme až na nás přijde řada. Tedy páníčkové trpělivě čekají,  pejskové se většinou klepou strachem v očekávání věcí příštích. Fajuška se taky klepe.... ale nedočkavostí. Bedlivě sleduje dveře a v těchto chvílích ji prakticky vůbec nic nezajímá, špicuje ušiska aby slyšela, zda je tam opravdu TA JEJÍ paní doktorka a pokud ošetření pacienta před námi trvá déle, neváhá na sebe upozorňovat popískáváním, aby se na ní náááááhodou nezapomnělo. Ostatní páníčkové v čekárnách uklidňují svoje třesoucí se pejsky sledujíc Fajušku a její počínání, které většinou komentují slovy: "Taky se chudinka bojí!"

No nebojí......

 

Otevřou se dveře a prakticky v tu stejnou chvíli, kdy opouští předešlý pacient ordinaci se Fajuška chopí svojí příležitosti, vyrazí směrem ke dveřím ordinace. FEJKYNE LEHNI!!!  Ještě nejsme na řadě !!! Lehni a zůstaň!

V tu chvíli přistane Fajuška na chladné dlažbě rozplácnutá jak široká tak dlouhá a za poslechu mojí omluvy vchází do ordinace další pacient, který byl před náma. Zavřou se dveře, Fajuška si odfrkne jako uražená, ostatní obecenstvo čekající na ošetření po nás se vesele baví....

Jsme konečně na řadě, bedlivě sleduji, kdy se otevřou dveře, abych včas stihla ukočírovat náš vstup do ordinace.....

No nestihla....

 

Otevírají se dveře a slyšíme: Další!  Okamžitě vyráží tahoun křížený s neřízenou střelou směrem ke dveřím, čekárnou se ozývá smích, který utichá přesně v okamžiku kdy pozdravíme. Ano opět pozdravím, ale můj pozdrav je takřka přehlušen Fájiným minimálně tříminutovým pozdravem: Hauuuuuuuuu, wuuuuuuuu, wuf wuf wuf haauuu, haaaaau!

(cituji: No ahoooooj, konečně jsem zase tadýýý po tak dlouhýýý doběěě! No já bych přišla častějš, ale panička furt ne a ne mě sem vzíít! Tak kde je pro mě schovaná ta dobrota!!!????

Pani doktorka se blaženě usmívá a sestřička padajíc pod stůl odchytává svého malého černého milovníka - pudlíka Kikina. Při zavírání dveří si ještě stíhám všimnout obecenstva v čekárně, kterému při vlčím hulákání zmrzl úsměv na tváři. Asi přemýšlí jestli paní doktorka přežije a má smysl čekat na ošetření a nebo mají jít domů rovnou. Dnes nás čekalo pravidelné přeočkování a tak si ještě nejprve paní doktorka Fajušku jako vždy vyšetří a  změří teplotu. Ať uchopí do ruky cokoliv je ona i uchopená věc důkladně lustrována, zda-li to je již ona odměna pro kterou si sem přece Fajuška hlavně přišla! Tak kde to je? jééé to je teploměr....jé tady něco šustí , jéé to je jen ubrousek, jéééé a stříkačka, sakra kdy už bude ten piškot???? Paní doktorka se přiblíží s injekcí (všem ostatním pejskům v tuto chvíli tuhne krev žilách, zalézají pod operační stůl a třesou se strachy) Fája letmo přičichne k ruce s dychtivým výrazem: Tak dělej uuuž a nezdržuuuj! Natahuje se směrem ke stolu jestli náhodou v tom šustivým obalu po stříkačce není odměna zatím co doktorka píchá včeličku do podkoží, aniž by to Fáju jakkoliv zajímalo.

A je to tady!

Okamžik, pro který jsme sem vlastně přišly! Za mohutného proudu slin, si zbožně bere vytouženou odměnu od její milované paní doktorky a za odměnu jí celou řádně oslintá!

 

Myslíte si, že Fája vůbec ví, že byla dneska očkovaná???????

No neví .....

obraz2.jpg