Nemohla jsem se dlouho rozhodnout, jakému sportu se s Fajkýškem zkusíme věnovat a jestli si koupíme koloběžku (na kolo jsem se zatím ještě neodvážila) a nebo lyže. Nakonec vyhrála zimní varianta sportů na lyžích, protože přes léto je většinou Fajka přichcíplá, leží ve stínu jedle s vyplazeným jazykem, odmítá se hýbat a vycházky jsou možné buď velmi brzy po ránu nebo pozdě večer, když už zapadá sluníčko. Minulý rok jsme si už lyžování vyzkoušeli, ale vzhledem ke stáří mého lyžařského vybavení a mládí (+ pubertálním nápadům) Fajky to byla jen zkou-ška. Letos jsem uprosila Ježíška, aby nám pod stromeček donesl nové lyže k tomu nové botky a při půlnoční mši se modlila, aby Fajku přešla pubertální nálada a začala alespoň minimálně spolupracovat. Díky pracovní vytíženosti, nedostatku sněhu, špatnému počasí a hledání odvahy jsme první jízdu uskutečnili až první týden v lednu. Když pominu, že sem si při první zkoušce vzala nevhodný oblečení a bederák jsem měla skoro pořád u krku, vzala jsem si krátký vodítko bez amortizéru, jeli jsme za tmy a nevzala sem si čelovku, ztratili jsme blikaču, rozsedli košíček, při používání zadní brzdy ve stopě nadělali několik děr jak po výbuchu a Fajkýšek mi nakousnul kus špičky fungl nové lyže tak musím říct že: stojí to za to :-) 
Když se do toho opřela a opravdu makala ve správným směru tak je to bombááááá. Nejdřív sem se první zkoušky za tmy bála, ale nakonec jsem za ní byla vděčná protože stačilo, že nás (mě) bylo jen slyšet, natož aby nás ještě někdo pozoroval. Při druhé jízdě bylo o poznání méně kráterů v zemi a po vyšlápnuté stopě z předešlé jízdy se lépe brázdilo jak mě na lyžích tak Fajce a kupodivu se snažila i držet stopy. Zatím mám dost problémů sama se sebou na lyžích s udržením rovnováhy, hlavně když se Fajka často snaží za každou cenu dostat k nejbližšímu stromu, keříčku, čuchnout si ke stopě srnečky či zajíčka a nebo si detailně prohlédnout kolemjedoucího lyžaře. Většinou se snažím ji přesvědčit hlasem protože na lyžích s hůlkama v rukou je pramálo jiných možností :-)
Aby se Fajce lépe tahalo, dostala nový postroj v naší oblíbené modré barvě a dokonce i s reflexními proužky. 
Bohužel se nám vůbec nepodařilo naše lyžování zdokumentovat na fotkách, tak alespoň připojujeme pár zasněžených foteček.
I když zima skončila, po sněhu už není skoro ani památky a bydlíme na horách tak naše společné lyžování bylo moc lákavé, zajímavé a je hodně vidět, že Fajkýška to baví a celkem se i snaží. Pevně věříme, že příští zima už na sníh nebude skoupá a už našemu společnému řádění v bílých stopách nebude nic bránit :-)
