Nedaleko v našich Jizerských horách se konal první oficiální dogtrekking (
www.dogsandfun.com) na který nás upozornila Kazíkovic smečka a tak jsme nemohly na této akci s Fajuškou chybět a tento skvělý nápad podpořit. Přidala se k nám ještě Eva se svojí fenkou luisianského leopardího psa s Keri. V den D když jsme dorazili na místo (za odvoz ještě jednou děkujeme celé rodině Kazíkovic) jsme se začali chystat na cestu. Prvním zádrhelem byla prázdná baterka v mém foťáku :-( ta nabitá bohužel zůstala doma. Ještěže nás zachránila Eva, která měla foťáček řádně připravený :-) Druhý zádrhel byl volba oblečení, vůbec nebylo jasné jestli se zatáhne a bude pořádně
pršet a nebo se vyčasí a bude vedro. Nakonec se částečně počasí umoudřelo... ani nepršelo a ani nebylo příliš horko a tak se nám všem pěkně šlapalo. Kazíček byl před startem štěstím bez sebe, že bude výlet a dával světu očividně najevo jak se těší, což Fája, která líně polehávala nechápala a snažila se mu vysvětlit, že není nač se těšit, že ještě neví co nás čeká ;-)
Po zaregistrování se konal předstartovní meeting, kde nám byla naprosto profesionálním způsobem ukázána mapa trasy, ukázali nám fotografie křižovatek a všech možných i nemožných záludných míst. Díky přesně vypracovanému itineráři a díky známému prostředí si naše skupinka nezašla ani metr navíc! Na startovní listině jsme byli hned na začátku a tak jsme startovali S Kazíčkovic v 9:06, Eva s Keri už měla celou minutu před náma náskok :-). Trať hned od začátku vedla neustále do kopců, po polích, lesem, vystřídaly se snad všechny možné druhy povrchů od asfaltu, přes šotolinu, luční louky, kamenité stezky i mokré bahnité cosi... třešničkou na
dortu byl hluboký výkop podél cesty v délce několika kilometrů. Na začátku cesty nás předcházeli ostřílení trekaři, které neúnavně táhl jejich osvalený chlupáč či dva. V průběhu trati jsme se často míjeli s úžasnou smečkou nadýchaných samojedů, kteří ve finále k našemu údivu zůstali ve výsledkové listině až za naší smečkou :-) Kazíčkovic stihli během treku i houbařit a celou trasu si v košíčku nesli krásné hříbky, které by byl hřích na trati nechat :-)) Kerinka se svojí obdivuhodnou paničkou Evou si vyšlapovala stejnou lehkostí na začátku i na konci trati. Ve chvíli kdy si měla dopřát odpočinek tak skákala po paničce a přemlouvala jí neúnavně ke hře :-)) Cestou Kazíček i Fajuška využili každé příležitosti ke smočení v kdejakém potoce, tůňce nebo kaluži, Fajuška vymetala i bahno a tak nakonci vypadala jako prase... narozdíl od Kerri která se všemu mokrému vyhýbala a celou dobu měla tlapky sněhově bílé :-)) Při našem prvním treku, který jsme s Fajuškou šly byla na meetingu vyřčena jedna velmi zajímavá myšlenka: Dogtrekking prý je taky hodně o tom, že první půlku trati táhne pes páníčka a druhou půlku trati přemlouvá a táhne páníček psa.....
že naše Fajuška je prostě jiná (asi marťan z jiné galaxie) se potvrdilo už potřetí a tak už to nemůže být jen náhoda. S naší akitkou je to tak, že první půlku tratě táhnu a přemlouvám já jí, že jdeme, že si nebudeme lehat u kraje cesty, že ještě nemůže být tak unavená a druhou půlku tratě (kdy už se cesta stáčí směrem k bodu startu) kdy mě už začínají bolet kyčle, kolena a pletou se mě nohy i myšlenky ... zabere Fajuška do postroje a táhne neúnavně ona mě :-))) Díky Kazíkovi, Keri a jejich paničkám jsme se teda s Fajuškou dovlekly do poloviny trati a druhou půlku už Fajuška převzala do svých pacek a stala se opět vytrvalým tahounem, který nás vedl do cíle. V podstatě už ani nebylo třeba sledovat moc itinerář, protože Fajuščin neomylný orientační smysl nás vedl přesně po správné trase kudy už jsme šli. Dokonce udělala i přestávku u stejné lavičky, u které jsme se občerstvovali ráno. Naše putování skončilo v cca 18:15 a po 9 hodinách a 10 minutách jsme pokořili trať délky 39km a postupně docházeli do cíle. Úžasná atmosféra a nadšení organizátorů a všech účastníků co se pohybovali u cílové pásky, nejeden závodník i jeho věrný chlupáč rozpohyboval unavené tělo a proběhl závěrečnou rovinku a cíl. Ani
Fajuška se nedala zahanbit a poslední metry tratě si proběhla. Po chvilce odpočinku nakrmení a napojení čtyřnožců jsme v přilehlé hospůdce doslova zhltli řízeček a čekali na vyhlášení výsledků. Děkujeme Janě s Kazíkem, že tuhle akci objevila taky díky, že nás vzali sebou :-) díky Evě že se nebála s náma na trať vyrazit a velký dík organizátorům za do všech detailů perfektně připravenou a zorganizovanou akci, za krásné ceny pro všechny účastníky a moc pěkné a výstižné tričko s logem závodu!
Výsledková listina ZDE a fotky organizátorů před startem ZDE a ze startu ZDE, naše fotečky z mobilu ZDE
